[21996] Lékárna U zlaté koruny - Brno (muzeum)

Původní, pozdně barokní mobiliář lékárny náležel brněnskému řádu alžbětinek. Alžbětinky přišly do Brna z Vídně dne 2. dubna roku 1750, rok po založení řádu (19. 9. 1749). Řádové sestry patřily k řeholi sv. Františka III. řádu (odtud pojmenování františkánky), avšak své obecné pojmenování „alžbětinky“ – získaly tím, že jako řádovou světici uctívaly Alžbětu Durynskou.

Nově zbudovaný klášter alžbětinek na úpatí Červeného kopce přijal první řádové sestry 14. září 1754. Počet řádových sester, které ihned započaly s charitativní činností, se pohyboval kolem dvanácti až patnácti. Současně s vybudováním klášterního špitálu, muselo dojít také k instalaci lékárny. Zejména v době epidemií a válečných událostí se klášterní špitál naplňoval nemocnými do posledního místa a klášterní lékárna pracovala na plné obrátky.

Do základního mobiliáře lékárenské oficíny kláštera alžbětinek patří především repositoria a tára. Repositoria jsou vysoké regály ve spodní části se soustavou zásuvek v několika řadách nad sebou, horní část tvoří otevřené nebo prosklenými dvířky uzavřené police, na kterých jsou pravidelně rozestavěné lékárnické nádoby. Repositoria jsou zdobena kartušemi s vyobrazeními sv. Alžběty Durynské, sv. Františka z Assisi a Madony s Ježíškem. Uzavíratelná skříň na léky zdobená řezbami a sochami tradičních křesťanských patronů lékařů a lékárníků, světců Kosmy a Damiána, je sama o sobě nevšední dekorací interiéru. Plastiky sv. Kosmy a Damiána zobrazovaly zpravidla tyto zázračné lékaře jako učence v plášti a baretu, se symboly farmacie – lékárnickými nádobkami.

Polovině 18. století odpovídá také převážná část drobného inventáře skleněného, fajánsového, dřevěného i cínového nádobí. Autorsky jsou však doloženy pouze cínové stojatky, které jsou signovány. Jejich autorem je brněnský cínař Paul Lang (1708 – 1777).

V centru místnosti stojí tára, recepturní stůl, který sloužil ke konečné přípravě léků. Lékárna představuje celek s řadou zajímavých drobností (např. habánská keramika) v počtu cca 800 ks.

Vedením lékárny bývala pověřována vždy jedna z řádových sester. Vyráběné léky měly základ povětšinou v nejrůznějších bylinných extraktech a expedovány byly ve formě mastí, roztoků, pilulek, kapek a čajů. Klášter alžbětinek poskytoval péči především starým, nemocným a nemajetným ženám. Dlouholetá charitativní činnost kláštera byla ovlivňována po celou dobu jeho existence nedostatkem financí. Částečné řešení přinesl rok 1908, kdy již nevyhovující vybavení lékárny odkoupili přední brněnští měšťané pro městské muzeum a klášter tak obdržel prostředky pro rozšíření své charitativní činnosti. Osudy kláštera alžbětinek na Starém Brně a lékárny se v tomto roce rozešly. Tehdy byla tato ojedinělá památka zařazena do sbírkového fondu muzea. Lékárna byla samostatně instalována v muzejní expozici na dnešní Nové radnici (v letech 1908 – 1934), v roce 1935 byla přemístěna do nových výstavních sálů muzea na Šilingrově náměstí 2, kde tvořila až do roku 1960 součást historické expozice o dějinách a vývoji města Brna. Po přestěhování Muzea města Brna na Špilberk (v letech 1960 – 1962) byla lékárna uložena v depozitáři a teprve v roce 1991 po náročném restaurátorském zákroku byla dlouhodobě deponována jako expozice barokního lékárenství v prodejně léčivých bylin, koření, čajů a esencí „U zlaté koruny“ na Radnické ulici č. 5. Její umístění tehdy navázalo na dávnou tradici, neboť v těchto místech stávala lékárna stejného jména již roku 1342.

V polovině roku 2002, po jedenácti letech, se stará barokní lékárna alžbětinek vrátila zpět do Muzea města Brna na hrad Špilberk. Široká návštěvnická veřejnost tak má příležitost shlédnout tento unikátní sbírkový fond nejen jako cenný muzejní exponát, ale může si také vytvořit přibližnou představu o tom, jak vypadala lékárna a lékárnictví před více jak dvěma sty lety.

Reinstalaci barokní lékárny realizovali Ladislav Moravec a Luděk Vintrlík

Kartuši řezal a zlatil Jindřich Jurča