[1601] Klatovy (město)

Město Klatovy - leží v šumavském podhůří poblíž jihozápadní hranice České republiky s Německou spolkovou republikou, 40 km jižně od Plzně při mezinárodní silnici E53. Bývalé královské město Klatovy jsou moderním městem s bohatou historickou tradicí. Počtem obyvatel jsou po Plzni druhým největším městem Plzeňského kraje. Královské město Klatovy bylo založeno roku 1260 českým králem Přemyslem Otakarem II. V průběhu staletí se město utvářelo do své dnešní podoby uchovávaje si svou neopakovatelnou atmosféru uplynulé doby v podobě několika historických architektonických celků. Ve středu města se mísí moderní architektura s historickou, zastoupenou několika stavebními slohy od gotického přes renesanční a barokní až po empírový.
Historie - Město Klatovy má poměrně příznivou polohu (rozkládá se v nadmořské výšce přibližně 400 m n. m.), které bylo využíváno k osídlení pravděpodobně již v pravěku. Svědčí o tom mnohé archeologické nálezy, objevované od konce 19. století při stavebních aktivitách (např. pazourková čepelka ze střední doby kamenné, hliněná amforka či hliněné závaží ke tkalcovskému stavu ze střední doby bronzové, dvě velké zásobnice sestavené z jednotlivých keramických zlomků z mladší doby bronzové). Bohužel četné pozůstatky pravěkého osídlení na místě dnešního města byly z větší části zničeny středověkou i novověkou městskou zástavbou. Předchůdcem města Klatov byla trhová osada rozkládající se v prostoru pozdějšího Klášterského (Pražského) předměstí, dodnes nazývaném „Na Rybníčkách“. Název vsi pochází zřejmě od slova „kláty“, což znamenalo pařezy, špalky, které zůstaly na místě po vykácení lesa. Součástí trhové vsi byl hřbitov na severním konci Pražského předměstí, na němž stávala románská rotunda sv. Jiří (později kostel sv. Vojtěcha) – nejstarší to církevní stavba z předlokačního období. Kostel však stihl krutý osud – v roce 1783 jej zničil výbuch střelného prachu, uchovávaného v jeho kryptě. Královské město Klatovy založil kolem roku 1260 Přemysl Otakar II. jižně od trhové vsi, kterou odebral jejímu vlastníku Soběhrdovi z rodu Drslaviců a která se pak stala součástí Klášterského předměstí. Pro založení města zde byla poloha nanejvýš vhodná: procházela tudy důležitá obchodní cesta z Čech do Bavorska, výhodou byla blízkost západní hranice českého státu a v neposlední řadě tímto místem protékal Drnový potok vlévající se nedaleko do řeky Úhlavy. Obyvatelé nově vzniklého města byli převážně německého původu. Během 13. a 14. století se město opevňovalo hradbami a příkopy, už ve 13. století zde byl postaven v gotickém slohu děkanský kostel. Za vlády krále Václava II. zde mohly být raženy mince (zvané brakteáty), za vlády Jana Lucemburského nabylo město různých výsad, např. práva mílového a práva užívání příjmů z pozemků. Za vlády Karla IV. přibyla ještě další privilegia (právo odúmrti a výročního trhu na neděli), Klatovy se vzmáhaly řemesly, obchodem i zemědělstvím, v okolí byly zřizovány rybníky, chmelnice a štěpnice. V dobách husitské revoluce v 15. století se město, tehdy již převážně osídlené českým obyvatelstvem, stalo pevnou husitskou baštou a po bitvě u Lipan stálo věrně při Jiřím z Poděbrad. V 16. století dále rozkvétalo; v roce 1502 patřilo mezi deset nejvýznamnějších českých měst a roku 1547 je uváděno jako sedmé nejbohatší město. V tomto období rozkvětu si mohli Klatované dovolit postavit dominantu svého města Černou věž ( v letech 1547 - 1557) a posléze i výstavní renesanční radnici (ve 2. pol. 16. století). Po tragické bitvě na Bílé hoře roku 1620 ale začalo kruté období i pro Klatovy. Konfiskace jmění, násilné pokatoličtění, vpády cizích vojsk, rekvizice, výpalné a četné požáry v době třicetileté války zanechaly v Klatovech velké stopy. Roku 1636 přišli do města jezuité a vybudovali zde řádovou kolej se seminářem (stavba započata roku 1655), v blízkosti na náměstí i barokní kostel (stavba započata roku 1656) a pod ním katakomby. Toto byl podnět k opětovnému rozkvětu města, který skutečně započal po roce 1685, kdy se Klatovy staly díky obrazu Panny Marie Klatovské slavným poutním místem. Roku 1751 byly Klatovy ustanoveny krajským městem a tento statut si udržely až do nového zřízení v roce 1849. Na základě císařské reformy byly Čechy rozděleny opět na sedm krajů (místo původních šestnácti) a v důsledku toho se Klatovy staly jen sídlem okresního úřadu (Okresního hejtmanství). Od první poloviny 19. století zde vznikaly první manufaktury přádelnické a plátenické výroby, což byly základy pozdějšího rozvoje průmyslové výroby. Tradiční průmysl textilní, kožedělný, dřevařský, strojírenský i potravinářský zůstal ve městě i po 2. světové válce a později i v dobách budování socialismu. V současné době světová sláva některých klatovských podniků pominula (např. Kozak, Šumavan, Škoda), ale do povědomí se dostávají jiné, spíše menší firmy, které dosahují též dobrých výsledků (stavební, dřevozpracující firmy, kovovýroba, drobné služby obyvatelstvu atd.). Město v celé jeho historii proslavily nejen tradiční výrobky, zajímavé historické památky, ale také klatovské karafiáty. Velkým úsilím a obětavostí klatovských pěstitelů se podařilo od roku 1813 vyšlechtit z původních francouzských drobnokvětých karafiátů velké množství pestrobarevných odrůd, které Klatovy úspěšně reprezentovaly na mnoha světových výstavách. V současnosti jsou Klatovy se svými více jak 23 tisíci obyvateli centrem západočeského Pošumaví a žijí čilým turistickým ruchem.