Akademie volného času - Užité umění II.

Podrobné informace:

25.9.2014

Pasířství - zbroje a zbraně

Pasířství má v Evropě historii od dob 13. a 14. století. Pasíři zhotovovali různé pásy tepané a ražené z mědi, mosazi, zlata, stříbra i z cínu.

S objevem kujnosti kovů začali lidé vyrábět zbraně. Nejdříve vedle kopí a seker tzv. halapartny, na konci středověku byl znám střelný prach. Největší revolucí prošel vývoj zbraní ve 20. století.

Přednáší: Mgr. Stanislav Hrbatý, Muzeum východních Čech, Hradec Králové

9.10.2014

Umělecké kovářství a cínařství

V 7. století přicházejí do oblasti střední a východní Evropy Slované se základními kovářskými znalostmi. Kovářské řemeslo bylo považováno za tajemné, opředené bylo mnoha pověstmi a mýty.

Po objevení porcelánu na počátku 18. století dochází k omezení výroby z cínu. Dnes dochází znovu k oblibě cínařských výrobků jako výraz touhy po návratu k přírodě i ke starým rukodělným technikám.

Přednáší: PhDr. Jan Mohr, Severočeské muzeum Liberec

13.10.2014

Vývoj odívání I.

Oděv byl pro člověka nutný v historických dobách jako ochrana těla před chladem. Zároveň byl symbolem postavení jednotlivce, odrazem jeho smýšlení nebo životního stylu.  S postupnou společenskou diferenciací přibývaly nové formy a druhy oděvů jak je známe z historických pramenů. Móda byla motivovaná společenskými událostmi a přirozenou touhou hledání dobového ideálu krásy. V každé historické době se tak uplatňoval oděvní styl s prvky a liniemi typickými pro dané historické období.

Přednáší: PhDr. Konstantina Hlaváčková, UPM Praha

11.12.2014

Historický vývoj nábytku

V raném středověku v Evropě bývalo vybavení nábytkem velmi sporé. S rozvojem řemesel ve 13. a 14. dochází i k rozvoji a ke specializaci při výrobě nábytku. Nábytek se stává uměleckým výtvorem, nové druhy nábytku zdobí šlechtická sídla, později i měšťanské domácnosti. 20. století klade důraz na lehkost nábytku, jeho skladebnost a variabilitu.

Přednáší: Mgr. Martina Lehmanová, Muzeum hlavního města Prahy

15.1.2015

Vývoj odívání II.

Oděv byl pro člověka nutný v historických dobách jako ochrana těla před chladem. Zároveň byl symbolem postavení jednotlivce, odrazem jeho smýšlení nebo životního stylu.  S postupnou společenskou diferenciací přibývaly nové formy a druhy oděvů jak je známe z historických pramenů. Móda byla motivovaná společenskými událostmi a přirozenou touhou hledání dobového ideálu krásy. V každé historické době se tak uplatňoval oděvní styl s prvky a liniemi typickými pro dané historické období.

Přednáší: PhDr. Konstantina Hlaváčková, UPM Praha

12.2.2015

Kroje na území Česka, výzdobné techniky

Kroj je lidový oděv charakteristický pro určitý kraj. V České republice, v oblastech spjatých s historickým zemským dělením, prošly kroje lidových vrstev složitým vývojem. Krása krojů byla zdůrazňována výšivkou, krajkou, brokátem i hedvábím, kroje byly podmalovány svěží barevností. Kroj se stal důležitým projevem svébytné národní kultury – hmotné i umělecké. V současné době se lidé stále oblékají do krojů při tradičních lidových slavnostech a zábavách, jako jsou hody a masopusty. Tato tradice je silnější ve východní části země, na Moravě.

Přednáší: Mgr. Monika Tauberová, Národopisné muzeum NM Praha

12.3.2015

Knižní vazba a malba

Knihařství jako samostatné řemeslo pak vzniklo v pozdním středověku, když se začal používat levnější papír a knihtisk.

Přednáší: Mgr. Helena Stejskalová, Jihočeské muzeum České Budějovice

9.4.2015

Zvonařství

Již téměř pět tisíc let doprovázejí hlasy zvonů lidstvo. Odměřují lidem čas, doprovázejí člověka na jeho poslední cestě. Hlas zvonu ani samotné zvony se nemění. Zvony, které přečkaly válečné požáry, pamatují celá dlouhá staletí. Nové zvony vypadají a znějí prakticky stejně jako zvony z dob dávno minulých. Dnešní zvonaři je odlévají stejným způsobem, jako generace zvonařů před nimi.

Přednáší: PhDr. Jan Mohr, Severočeské muzeum Liberec

14.5.2015

Restaurování uměleckých předmětů

Umělecká díla a historické památky podléhají působení času a přírodních vlivů. U obrazů a soch, které byly přemalovány, se restaurátor musí rozhodnout, které novější vrstvy odstraní a po odstranění novějších úprav musí zafixovat vrstvu původní, u dřevěných soch musí odstranit červotoče, obrazy na plátně „nažehlit“ na nový podklad a podobně.

Závěrečnou fázi restaurování tvoří retušování, doplňování chybějících částí a povrchová úprava těch partií, které byly zničeny, a to pokud možno tak, aby nerušily celkový dojem.

Přednáší: Doc. PhDr. Michaela Ottová, PhD., FF UK Praha

11.6.2015

Cechovnictví 

Smyslem cechu bylo především hájit zájmy svých členů, dohlížet na kvalitu a cenu zboží, ale také například nedovolovat provozování řemesla někomu, kdo není členem cechu. Cech byl ovšem také náboženským bratrstvem, zpravidla měl v městském kostele svůj oltář.

Přednáší: Doc. PhDr. Václav Ledvinka, CSc., Archiv hl. města Prahy